Harry James Potter a James Potter - Snoubenka

33. kapitola – Snoubenka


Harry poté objal Ginny a přemístil je do svého pokoje.
„Tady to vypadá úplně stejně jako v našem pokoji u Voldemorta,“ podotkla překvapeně.
„Myslím si, že na jeho příkaz ho takto přeměnili, aby mi co nejvíce připomenul, kam podle něj patřím,“ vysvětlil jí zoufale, schoval si Voldemortův dopis do kapsy hábitu a posadil se do křesla.
„Miláčku,“ hlesla soucitně a sedla si mu na klín, „uvidíš, že všechno nakonec dobře dopadne,“ ujistila ho.
„Chtěl bych být takový optimista jako ty,“ pousmál se a políbil ji.
„Těch pár dní bez tebe bylo k nevydržení,“ řekla mu poté a opřela se o něj.
„Pro mě taky,“ usmál se, „a bylo to ještě o to horší, že jsem musel předstírat, že mi na tobě nezáleží.“
„Harry, slib mi, že už to víckrát neuděláš,“ podívala se mu upřeně do očí.
„Slibuji,“ usmál se láskyplně a něžně ji pohladil po tváři.
Vzápětí se otevřely dveře, ve kterých stanul Draco Malfoy.
„Kdo ti dovolil vejít?“ vyštěkl Harry naštvaně a upřeně se na něj zadíval.
„Pro… promiň, Darku,“ omluvil se se strachem před jeho očima Draco, „už to víckrát neudělám.“
„V to doufám,“ ušklíbl se nebezpečně, „jinak bych tě musel potrestat.“
„Já vím,“ přikývl, „jsem rád, že už je z tebe konečně pravý Zmijozel,“ pronesl s úsměvem.
„Já taky,“ prohlásil s potlačovaným vztekem, „a teď už jdi!“ přikázal mu.
Draco se spokojeně zazubil a opustil pokoj.
„Celou dobu věděl, že se to stane!“ hlesl Harry zničeně.
„Miláčku, potřebuješ si odpočinout,“ zašeptala smutně, „nebo se z toho ještě zblázníš.“
„Na to není čas,“ odporoval ji, „v pět hodin musím být na Astronomické věži, kde mě budou čekat Ron s Hermionou. A jestli nepřijdu, tak řeknou tátovi pravdu.“
„Já se o ně postarám,“ ujistila ho.
„Tak dobře,“ přikývl a spolu s ní vstal.
Ginny ho chytla za ruku a zavedla ho do ložnice, kde ho uložila do postele. Po pár minutách Harry usnul, a tak si vzala knihu „Famfrpál“, ležící na nočním stolku, uvelebila se vedle něj a začala ji číst. Když už bylo skoro pět hodin odpoledne, rychle vstala a vyšla ven z Harryho pokoje. Budu muset projít kolem zmijozelských. Povzdechla si. Sešla dolů po schodech a vstoupila do společenky. Hned poté se na ni pohledy všech otočily.
„Co tady děláš?“ zeptala se nenávistně hnědovlasá dívka, které dal Harry ráno růži.
„To tě nemusí zajímat,“ odsekla Ginny chladně a zamířila k východu, ale když už byla skoro u něj, tak ji dívka zastoupila cestu.
„Byla jsi u Darka, že?“ konstatovala naštvaně.
„Ano, byla,“ potvrdila jí to, „a uhni mi z cesty!“
„Tak to ani náhodou!“ ušklíbla se a vytáhla hůlku.
Celá společenská místnost je napjatě pozorovala.
„Ty mě chceš proklít?“ zasmála se Ginny. To by mi ještě scházelo!
„Ano, snad sis přece nemyslela, že tudy projdeš bez úhony,“ pozvedla obočí.
„Jistěže, projde!“ zavrčel, právě přicházející, Draco Malfoy, „pokud tedy nechceš, aby tě Dark za to, že jsi ji byť i jen vlásek zkřivila, nezabil! Ona je totiž stále jeho snoubenka! A ty se k ní musíš chovat uctivě!“ okřikl ji.
„Tak proč se se mnou tedy vyspal?“ namítla.
„Pokládat takovou otázku ti nepřísluší!“ upozornil ji, „spíš by ses měla cítit poctěna, že o tebe budoucí Pán Zla projevil zájem!“ vmetl ji do tváře a poté se otočil na Ginny, „omlouvám se ti, že jsi se s ní musela setkat.“
„Nic se nestalo,“ procedila přes zuby znechuceně, „jaké je sem vlastně heslo?“
„Temná budoucnost,“ odpověděl.
„Díky,“ řekla a prošla otvorem ven. Vážně úžasné heslo. Pomyslela si rozladěně.

„Už tu měl být před deseti minutami!“ rozčiloval se netrpělivý Ron.
„Víš, přece, že si nepotrpí na dochvilnost,“ podotkla klidně Hermiona.
„A to ani v tomto případě?“ zeptal se nevěřícně.
Dříve než stačila odpovědět, objevila se udýchaná Ginny.
„Zdravím,“ řekla jim, „doufám, že nejdu moc pozdě.“
„Jak jsi se dozvěděla, že tady máme schůzku s Harrym?“ divil se Ron.
„Od něj,“ usmála se.
„Cože?“ zvolala Hermiona překvapeně, „vždyť jste se přece rozešli, ne?“
„Zase jsme se k sobě vrátili,“ oznámila jim s úsměvem, ale poté posmutněla, „musím vám něco důležitého říct.“
Během pár minut jim vylíčila všechno, co se dnes dozvěděla. Hermiona s Ronem ji nevěřícně naslouchali.
„Jak je na tom?“ zeptala se Hermiona poté.
„Nepřizná to, ale je úplně na dně,“ odpověděla zoufale.
„Kdo by taky v této situaci nebyl,“ ozval se Ron zamyšleně, „co pro něj můžeme udělat?“
„Držet se od něj, co nejdál,“ řekla se slzami v očích.
„Je to až k neuvěření, jak si Ty-víš-kdo krutě zahrává s Harryho životem,“ řekla Hermiona, „ta představa, že by mi v žilách kolovala krev rodu, který už po staletí ničí ten můj-,“ otřásla se, „je mi ho tak hrozně líto.“
„Musíš ho ujistit, že s námi může za všech okolností počítat,“ požádal Ginny Ron.
„To udělám ráda,“ pousmála se.
„Přemýšlela jsi vůbec nad tím, jak strávíš Vánoce v přítomnosti Ty-víš-koho?“ zeptala se Hermiona po chvíli.
„Ještě ne, ale myslím si, že to pro mě bude o mnoho lehčí než pro Harryho,“ uvažovala.
„To, ano,“ souhlasil s ní Ron, „jen budeme muset vymyslet nějaké odůvodnění pro naše, že nepřijedeš tento rok domů.“
„To bude velmi těžké, protože mamka na něco jen tak neskočí, na rozdíl od taťky,“ ušklíbla se Ginny.
„Nech to na mě,“ usmála se Hermiona, „já něco vymyslím.“
„Díky,“ líbnul ji Ron na tvář, „měli bychom už jít dovnitř,“ pokynul jim, „začíná mi být totiž zima.“
Dívky s ním souhlasily a vydali se spolu do útrob hradu.
„Zajdu ještě před večeří za Harrym,“ řekla jim Ginny a zamířila do sklepení.

Když dorazila do Harryho ložnice bez jakéhokoli problému, zjistila s úlevou, že ještě spí. Naklonila se k němu a políbila ho, aby ho probudila. Harry se zavrtěl a pomalu otevřel oči.
„Ahoj,“ šeptl s úsměvem, přitáhnul si ji k sobě pod peřinu a vášnivě ji políbil.
Ginny mu poté zajela rukama pod hábit a svlékla mu ho. Harry se mezi polibky usmál a udělal to stejné s jejím. Po pár minutách už byli oba dva nazí a užívali si do sytosti přítomnosti toho druhého.
„Za hodinu bude večeře,“ usmála se Ginny za nějakou dobu.
„Co kdybychom tam nešli?“ zeptal se prosebně a hrál si přitom s jejími vlasy.
„Vím, že nechceš, aby se všichni dozvěděli, co máš s očima, ale stejně se tomu nevyhneš. A navíc máš potom stejně ten trest se svým tátou,“ připomněla mu.
„No, jo,“ zamumlal a přemístil sebe a Ginny pod sprchu.
„Harry,“ napomenula ho s vážnou tváří, ale poté se od srdce rozesmála.
„Musíme se přece osvěžit, ne?“ usmál se nevinně, políbil ji a otočil kohoutkem.
Po více než půlhodině přivolal dvě osušky a jednu podal Ginny.
„Díky,“ usmála se a zabalila se do ní.
„Musím ti vrátit zpátky do očí ty plameny, včetně i toho propojení mezi námi,“ řekl jí najednou smutně, poté co si obmotal osušku kolem pasu.
„Jen to udělej,“ pokynula mu nebojácně a posadila se na roh vany.
Harry si k ní klekl, podíval se jí upřeně do očí a zašeptal hadím jazykem zmijozelské kouzlo. Následně je obstoupily plameny, které se postupně zvětšovaly, až je nakonec nebylo za nimi vidět. Po chvíli se začaly zmenšovat, zatímco v Ginnyiných očích objevovat a získávat na barvě.
„Jak se cítíš?“ zeptal se jí starostlivě, když úplně kolem nich zmizely.
„Velmi zvláštně,“ odpověděla mu a párkrát zamrkala, „budu si na ně muset zase zvyknout.“
„Je mi-“ začal, ale Ginny ho umlčela polibkem.
„Nemusíš se za to omlouvat,“ usmála se na něj poté, postavila se a zadívala se do zrcadla.
Harry vstal a ze zadu ji objal.
„Možná, že už mi to všechno zmijozelské leze na mozek, ale myslím si, že ti ty plameny sluší,“ usmál se.
Ginny se otočila a zadívala se mu do očí.
„Nezáleží mi na tom, jestli mi sluší nebo ne, ale co si na nich cením je to, že dávají všem najevo, že jsem jen tvá,“ políbila ho.
Harry se usmál a přemístil je zpátky do ložnice, kde poté přešel ke skříni.
„Co tam hledáš?“ zeptala se zvědavě a posadila se na postel.
Harry místo odpovědi vytáhl dva temně černé hábity se stříbrnými lemy.
„Vždyť to jsou jedny z těch, co jsme nosili u Voldemorta,“ překvapeně se na Harryho podívala.
„Nechal je sem poslat spolu s ostatními věcmi,“ usmál se a přejel nad nimi rukou, čímž je z části přeměnil na studentské, „vezmi si ze skříně své oblečení a tento hábit,“ ukázal na nebelvírský, „a obleč si je,“ pokynul ji.
„Ale proč?“ nechápala.
„Jako má snoubenka musíš mít jen to nejlepší,“ podotkl s úsměvem.
Ginny se usmála a začala se převlékat, přičemž Harry jen usměvavě mávl rukou.
„Víš, že to není fér?“ škádlila ho.
„To máš pravdu, ale zase mi to poskytuje určité výhody,“ šibalsky se usmál a zaujatě si ji prohlédl.
„Harry!“ zasmála se a hodila po něm polštář, kterému se skoro nevyhnul.
„To se dělá?“ zeptal se šťastně.
„Ano,“ ušklíbla se a políbila ho.
„Co kdybychom šli pěšky?“ navrhl, když už byla oblečená.
„Chceš se předvádět?“ zeptala se překvapeně.
„Jo, když už musím ukázat plápolající oči, tak v plné parádě,“ řekl zamračeně.
„Jak chceš,“ svolila a propletla své prsty s jeho.

Jakmile se ocitli ve společenské místnosti Zmijozelu, všichni se na ně vytřeštěně podívali, nevěříce svým očím nad tím, jak impozantně v těch hábitech vypadají.
„Dobrý večer,“ řekl Harry chladně a rozhlédl se po přítomných, které hned poté zamrazilo, až skončil u Malfoye, „jdeme!“ přikázal mu.
Usměvavý Draco ho hned poslechl a vydal se s nimi do Velké síně.
„Slyšel jsem od otce, že u Pána jste vypadali oba velmi mocně, ale musím se přiznat, že váš vzhled úplně předčil všechna má očekávání,“ prohlásil Draco cestou.
„A já jsem zase slyšel, že tvého otce porazil v souboji Nebelvír, když si hrál na Richarda Badscotta,“ usadil ho škodolibě Harry a poté se usmál na Ginny, které skotačily jiskřičky v očích.
Když dorazili k Velké síni, Malfoy na Harryho příkaz hned vešel dovnitř, ale Harry a Ginny ještě počkali.
„Sedneš si se mnou ke zmijozelskému stolu, i přestože patříš oficiálně k Nebelvíru,“ instruoval ji Harry, „nemohu totiž dovolit, aby si jako má snoubenka seděla mezi,“ povzdychl si, „nečistými a šmejdy.“
„Stejně bych tam s tímto vzhledem nezapadla,“ pousmála se smutně.
Harry ji dal utěšující polibek do vlasů a poté ruku v ruce vešli. Jejich příchod vyvolal u všech přítomných studentů i profesorů stejný údiv jako předtím ve zmijozelské společenské místnosti. Harry se vražedně podíval na Jamese, který byl z něj úplně v šoku. Brumbál se otočil na Snapea s otázkou v očích, ale ten jen pokrčil rameny. Ginny si dala elegantně vlasy za ucho a usmála se zářivě na Harryho, ale také ho pevně stiskla, naznačujíc mu tím, že to by už stačilo. Mladík se ještě ušklíbl na Jamese a zavedl ji ke stolu, kde si sedli vedle Malfoye, neustále sledováni udivenými pohledy.
„Připadám si jako figurína ve výkladní skříni,“ šeptla Harrymu do ucha Ginny.
„A já mám zase pocit, že s tátou to za chvíli sekne o zem,“ naklonil se k ní s předstíraným úsměvem.
„Za chvíli z tebe bude mistr přetvářky,“ poznamenala.
„Zlato, raději už začneme jíst, ať můžeme odtud, co nejdříve vypadnout,“ hlesl, ignorujíce její poznámku.
„Hmm,“ zamumlala.
„Dobrou chuť!“ popřál všem najednou Harry chladně přes celou síň, čímž způsobil, že se některé pohledy od něj odvrátily a ozvalo se šeptání.
„Ty se v tom snad vyžíváš!“ sykla naštvaně po chvíli.
„To víš, že ne,“ usmál se.
„Harry!“ zavrčela, „já vím, co cítíš!“
„Já jsem jen chtěl-“
„Potrestat svého tátu,“ dokončila za něj, „to jsi chtěl říci, ne?“
Harry se místo odpovědi napil z poháru. Podvědomě asi ano. Chytil ji za ruku a omluvně se usmál. Ginny se na něj zamračeně dívala, ale poté s úsměvem přikývla.
„Malfoyi,“ oslovil ho, „doprovodíš teď Ginny do mého pokoje a postaráš se o to, aby se jí nic nestalo, jinak,“ podíval se na něj výhružně.
„Jistě, Darku,“ usmál se a vstal.
„Během večeře jsem všechny tvé věci přenesl do obýváku,“ oznámil ji s úsměvem a políbil ji, „nevím v kolik hodin mě Nebelvír propustí, tak na mě raději nečekej,“ dodal ještě než spolu s Malfoyem odešla.
Poté pohlédl k profesorskému stolu a ke svému překvapení si uvědomil, že už tam James není. K sakru! Určitě teď už je dost rozzuřený a tím, že přijdu pozdě mu rozhodně na klidu nepřidám, spíš naopak! Rychle se přemístil před dveře učebny Obrany, na které poté zaklepal. Nestačil se ani nadechnout a James už je otevřel.